VEŘEJNÉ PROHLÁŠENÍ

Vážení kolegové, členové a zaměstnanci.

sešli jsme se zde dnes, na tomto demonstračním mítinku zaměstnanců společnosti Severočeské doly, abychom společně vyjádřili svůj nesouhlas s postojem zaměstnavatele při současném kolektivním vyjednávání a některými kroky a jednáním manažerů společnosti.
Opět nám zaměstnavatel, svými návrhy ukazuje, jak moc mu záleží na spokojenosti zaměstnanců.
Je tomu již mnoho let, kdy společně jako členové odborové organizace vyjednáváme se zaměstnavatelem o otázkách udržení a nárůstu mezd a benefitů pro zaměstnance jedné z největších společností v ČR. Jedné z dceřiných společností skupiny ČEZ. Jedné ze společností, která každoročně dosahuje zisku několik miliard korun.
I přesto, že společnost dosahuje každoročně tak vysokých zisků, tak tento zisk zpravidla končí ve státním rozpočtu nebo na účtech akcionářů a jen velmi malá část, průměrně  2-2,5% ročně, obdrží zaměstnanci v určité formě. A to buď jako přímé navýšení tarifních mezd nebo jako jednorázové odměny popřípadě jako benefit.
Jsem členem odborů od nástupu do společnosti a za posledních 7 let jsem byl svědkem, jak kolektivní vyjednávání končí vždy velkým kompromisem mezi vyjednavači a zaměstnavatelem. Nutno podotknout, že výhradně na straně odborů. Nevzpomínám si, že by zaměstnavatel někdy v minulých letech přistoupil na návrhy odborů bez připomínek a bez výhrad a to i přesto, že odbory prakticky nikdy nepožadovaly nepřiměřené, přemrštěné nebo neopodstatněné návrhy. A Proč?
Proč, když zaměstnavatel dosahuje tak vysokých čistých zisků? Proč nemá zaměstnavatel zájem rozdělit se byť jen o malou část svých vysokých zisků se zaměstnanci tak, aby byli spokojeni? Vždyť jsme to právě my, jeho zaměstnanci, kteří v konečném důsledku zajišťují, že tyto zisky dosahuje.

Pro přehlednost uvedeme několik čísel, tedy faktů, jaký byl vývoj kolektivního vyjednávání za několik posledních let.

Historicky nejlepší výsledek kolektivního vyjednávání se dosáhlo v roce 2009, kdy vyjednavači dosáhli nárůstu tarifních mezd plošně o 6,5%.

Od té doby už se vývoj kolektivního vyjednávání ubíral pouze směrem blíže k návrhům zaměstnavatele.

V roce 2013 jsme jako zástupci odborů navrhovali, aby nám zaměstnavatel navýšil tarifní mzdy o 4%. Dále jsme požadovali zvýšit příspěvek za střídání na 50 Kč. Zaměstnavatel nám tehdy dal 2% do tarifu a vyplatil nám jednorázovou odměnu ve výši 5000,- Kč. Asi Vám zde nemusím vysvětlovat, že jednorázová odměna nám nikterak nezvýšila základní mzdy, ale byla to jen finanční částka (odměna) vyplacená ve mzdě.

V roce 2014 jsme opět požadovali navýšení mezd o 4%. Dále jsme požadovali zvýšit příspěvek do penzijního připojištění o 200 Kč. V tomto roce nám zaměstnavatel dal jen 1,8% z čehož ještě 0,5% dal k dispozici vedoucím pracovníkům na tzv. přerozdělení, což v konečném důsledku mělo za následek, že někteří z nás mohli počítat s navýšením jen o 1,3%. Dále nám zaměstnavatel vyplatil jednorázovou odměnu ve výši 1000,- Kč.

V roce 2015 (rok po propouštění) jsme požadovali od zaměstnavatele plošné navýšení tarifních mezd o 2%. V tomto roce nám zaměstnavatel nenavýšil tarifní mzdy vůbec a vyplatil nám jen jednorázovou odměnu ve výši 8500,- Kč. V tomto případě se proslýchá, že se jedná o odměnu, kterou by nám zaměstnavatel pravděpodobně vyplatil tak jako tak s ohledem na plnění kolektivní smlouvy, protože se jednalo o bod kolektivní smlouvy, kdy zaměstnavatel dosáhl zvýšeného hospodářského výsledku. V tomto roce se dohodlo také navýšení příplatku za noční o 1 Kč.

Pro rok 2016 jsme přišli před zaměstnavatele s návrhem na plošné zvýšení mezd o 1000Kč, dále pak se zvýšením příspěvku penzijního připojištění o 200 Kč. Také jsme požadovali 5 dní na zotavenou. Tento institut se již probíral ve vládě a je možné, že jej stát také zavede. Zaměstnavatel nám v posledním návrhu nabídl přidat plošně zaměstnancům 500 Kč. Dále pak od 1.3.2017 dalších 300 Kč, které by byli k dispozici výhradně vedoucím pracovníkům na přerozdělení. Zaměstnavatel, ale uvedl, že tímto doplatkem by chtěl upravit rozdíly mezi tarify a funkcemi. Je tedy možné, že by z této části někteří zaměstnanci neviděli ani korunu.

My, odbory SD, považujeme tuto nabídku za nejméně vstřícnou, a proto jsme se rozhodli uskutečnit tento mítink, kde chceme vyjádřit svůj nesouhlas.

Dále bychom se zde rádi pozastavily nad nedávným propouštěním zaměstnanců, kdy zaměstnavatel uskutečnil svůj záměr hromadně propouštět na svých provozech jak v Tušimicích, tak v Bílině. Tehdy zaměstnavatel propustil několik stovek zaměstnanců.
Zaměstnavatel nám svůj záměr vysvětlil tím, že se jednalo o nutné organizační změny vyvolané vnějšími vlivy, jako byly ekonomické a hospodářské ukazatele vývoje v ČR, ale i v Evropě. My, zaměstnanci, jsme jeho záměr přijali, pochopili a dokonce také ctili a to vše v dobré víře. Bohužel nám ale zaměstnavatel zapomněl říci, jaký dopad to bude mít pro nás zaměstnance v jednotlivých provozech.
Díky odlivu zaměstnanců z různých pracovních pozic a díky substituci některých pozic nebo pracovních činností, došlo k situaci, kdy některé činnosti, které do té doby zastávaly 2 pracovníci, nyní vykonává jen jeden. Díky těmto změnám došlo k navýšení pracovních činností na některých pracovních pozicích, nedošlo bohužel k úměrnému navýšení platových výměrů dotčených funkcí. V praxi to znamená, že zaměstnavatel provedl opatření k úsporám nákladů, ale zároveň došlo k navýšení činností na různých pozicích bez jakéhokoliv finančního zohlednění nebo úprav ve mzdách dotčených zaměstnanců.
Asi zde nemusím dlouze popisovat, o které funkce našeho provozu se jedná.
Sami, tito zaměstnanci , by nám zde mohli říci, jak moc se jich tato změna dotkla a jak moc jim zaměstnavatel ztížil jejich vykonávání a jaké důsledky a možná i fatální by to mohlo mít.
Díky těmto vynuceným personálním změnám ušetřil zaměstnavatel mnoho finančních prostředků. S ohledem na fakt, že zaměstnavatel takto propustil až 260 zaměstnanců, můžeme s určitostí říci, že uspořil několik stovek milionů korun. V uvedeném roce zaměstnavatel dosáhl opět kladného hospodářského výsledku v řádech několika miliard korun. Hovoří se dokonce o tom, že v uvedeném roce zaměstnavatel dosáhl jednoho s historicky nejvyšších zisků a i přes takto vysoký zisk nám zaměstnavatel při kolektivním vyjednávání dal jen cca 2,5% z uvedeného zisku.
Asi se mnou budete souhlasit, že bychom od našeho zaměstnavatele očekávali více úcty k nám zaměstnancům, díky kterým dosahuje právě zmiňovaných zisků.
Určitě zde najdeme mnoho dalších bodů, které se nám nelíbí na zaměstnavateli.